Abstrakt
Mandejství je dualistické náboženství, jehož nauka odpovídá v základních rysech modelu pozdně antické gnóze. Mandejské náboženství je charakteristické rozpracovanou rituální praxí zahrnující vodní rituály a rituální hostiny.
Jeho původ a rané dějiny jsou sporným bodem bádání, mandejství s největší pravděpodobností vzniká a formuje se v Babylonii a v Chúzestánu v době od 3. do 6. století. Oblasti středního a jižního Iráku a přilehlou oblast jihozápadního Íránu obývali mandejci až do 21. století.
Následkem občanské války v Iráku v letech 2003 až 2011 dnes naprostá většina mandejců žije v diaspoře. Rozsáhlé mandejské písemnictví vznikalo z části v době předislámské, do velkých sbírek (Ginza, Kniha Janova, Qulasta) bylo uspořádáno pravděpodobně až v 7. a 8. století.
Mandejské texty jsou rozmanité jak žánrově, tak různými naukovými tradicemi, které obsahují. V jednom aspektu jsou však poměrně jednotné: obraz křesťanství, který nabízejí, je polemický a důsledně negativní, v mandejských textech nenajdeme jedinou neutrální nebo dokonce pozitivní zmínku o křesťanství.
Ztělesněním křesťanství je pro mandejce "Kristus", v textu proto nejprve objasním pojetí Krista v mandejských normativních textech. Teprve na pozadí specifické mandejské christologie jsou srozumitelné pasáže v textech, které líčí epizody Ježíšova/Kristova života známé z novozákonních evangelií.
Překlad několika takových pasáží předkládám se stručným komentářem. V dalším kroku se obracím k otázce, jaký obraz křesťanství mandejské texty prezentují, tj. s jakými podobami křesťanství byli mandejci konfrontováni v době, kdy texty vznikaly.
Na závěr stručně uvádím obraz Ježíše/Krista v lidové tradici a příklad současného vzájemného obrazu křesťanství a mandejství na rovině institucionální.