Abstrakt
Etické normy představují zásadní činitel mimoprávní regulace soudcovského jednání, jehož korektnost, integrita, nestrannost, odborná způsobilost a další kvality jsou podstatným ukazatelem kvalitní a důvěryhodné justice pro veřejnost. K tomuto ideálu fungování justice dále přispívá institucionální a faktická nezávislost soudnictví, garantovaná coby základní právní princip již v ústavách demokratických právních států.
Tento příspěvek se zabývá ob ěma momenty, kdy v případě etiky v soudnictví nejprve zkoumá, jaké principy se uplatní v této sféře profesní etiky, dále uvažuje formy jejich odpovídající komunikace a realizace, a to i v mezinárodním kontextu. Druhá část příspěvku pojednává o nezávislosti soudnictví a jejích jednotlivých projevech, mezi které se řadí apolitičnost soudnictví nebo problematika správy soudnictví.
Je ukázáno, proč je nezbytné trvat na souvisejících principech a postulátech a na podkladě mj. doporučení mezinárodních organizací jsou poté nastíněny cesty, jak jejich realizaci v národním měřítku posilovat.