Abstrakt
Zánětlivé granulomy představují primárně obranný mechanismus při poškození, např. cizím tělesem. Za patologických okolností se formují u řady infekčních a neinfekčních (imunopatologických nemocí); u revmatických chorob jde hlavně o revmatoidní artritidu (RA), granulomatózu s polyangiitidou (Wegenerovu) (GPA) a eozinofilní granulomatózu s polyangiitidou (Churga-Straussové) (EGPA).
Prognosticky závažné jsou zvláště zánětlivé granulomy (uzly) s alokací mimo podkoží. K jejich bližšímu objasnění lze využít dvoustupňový algoritmus: a) diferenciálně diagnostická konfirmace (zvláště oproti malignitě) vyžaduje mikroskopickou analýzu bioptického nebo OP preparátu všude tam, kde je to možné a b) následné upřesnění v rámci aproximativního gradientu morfologické závažnosti na škále "početnost - velikost - alokace - kavitace".
U RA jsou prognosticky závažné zvláště zánětlivé granulomy (revmatoidní uzly) s plicní, laryngeální a kardiální alokací. Plicní malignita s mimikry revmatoidních uzlů byla prokázána u RA 2krát častěji než pulmonální revmatoidní uzly.
Naopak, izolovaný granulom v plicní tkáni u GPA může být vyhodnocen jako malignita. Zánětlivé plicní granulomy představují také riziko v důsledku kavitace s nebezpečím infekce (bakteriální absces, myceom aj.) nebo respirační insuficience při pneumothoraxu.
Abakteriální poškození chlopní je zpravidla nejzávažnější kardiální manifestací RA (GPA, EGPA, SLE aj.), spjaté s rizikem embolizace, včetně CNS; vždy je třeba vyloučit infekční endokarditidu. Farmakoterapie (MTX, LFM, TNFi aj.) není provázena pouze rizikem digitální, ale také systémové revmatoidní nodulózy.
Histopatologická detekce mikroskopických uzlů umožňuje v řadě případů diagnostickou konfirmaci klinického podezření, např. u obrovskobuněčné arteritidy aj. Celkově lze zdůraznit, že zejména zánětlivé granulomy s útrobní alokací představují u revmatických chorob problematiku s mnohoznačnou významností, která vyžaduje naléhavé objasnění a následně odpovídající terapii.