Mezi nejvýznamnější poznatky pokračujícího výzkumu lokality Liščí kopec v západní části pohoří Sabaloka patří nalezení rozsáhlých pozůstatků více než 1 m mocných souvrství na terase 1, předběžně interpretovaných jako relikt prehistorických nilských záplav dosahujících úrovně cca 10 m nad současnými záplavami. Neméně významné je potvrzení značné velikosti pohřebiště na terase 3, odkud dosud pochází 26 jedinců v primární poloze plus 21 skupin více či méně artikulovaných lidských kostí, které patří zatím neurčenému počtu jedinců.
Byly rovněž nalezeny další ojedinělé pozůstatky pohřební výbavy u tří jedinců (kamenné nástroje, kosti velkého savce a korálky ze skořápek pštrosích vajec a červeného křemene). U většiny pohřbů předpokládáme datování do mezolitu, avšak dětský hrob s kamennými korálky v nejmladší stratigrafické pozici je pravděpodobně neolitického stáří (indicie pro kontinuitu pohřebiště do neolitu).
Potvrzuje se tak, že tato lokalita v řadě ohledů vyniká v rámci sídlištní struktury celé západní části pohoří Sabaloka a že může být mimořádně významným zdrojem dat pro řešení otázek nadregionálního významu.