Článek představuje hlavní specifika logopedické intervence u pacientů s poruchami polykání v prostředí následné péče. Pacienti hospitalizovaní na lůžkách následné a dlouhodobé péče jsou často polymorbidní, geriatricky křehcí, mnozí s kognitivním deficitem.
Těžiště logopedické terapie dysfagie u těchto pacientů tkví především v pasivních rehabilitačních technikách a režimových opatřeních, pro jejichž úspěšnou realizaci je klíčová mezioborová spolupráce s lékaři, fyzioterapeuty a především s ošetřovatelským personálem, mnohdy i s rodinnými příslušníky. Hlavním cílem příspěvku je na základě osobní profesní zkušenosti autorky podrobněji analyzovat již zmiňovaná specifika a představit hlavní osvědčené postupy logopedické intervence u pacientů s dysfagií v následné péči.