Abstrakt
Společnosti střední a východní Evropy se po zhroucení reálného socialismu v roce 1989 staly na přibližně 15 let předmětem mimořádného zájmu sociálních věd. Vznikla celá nová specializace spojená s ambicí poskytovat expertízu pro usměrňování probíhajících sociálních změn. Ač studia transformace či tranzitologie samy sebe pojímaly jako vědecký poznávací projekt, zastávaly přitom jisté teleologické a normativní předpoklady, které obvykle nebyly schopné nebo ochotné reflektovat. Vzhledem ke svému aplikovaně politickému (policy) zaměření a závislosti na politickém prostředí (politics) transformační studia nebyla politicky neutrální navzdory tomu, že se obvykle představovala ve formě apolitického a technického expertního vědění. V příspěvku bude v návaznosti na dřívější úvahy (M. Petrusek, J. Večerník, A.O. Hirschman, C. Offe, Ph. Schmitter, V. Bunce, M. Keen a J. Mucha, G. Csepeli a A. Örkény, M. Buchowski ) pojednáno několik souvisejících problémů:
1. Jak transformační studia či tranzitologie vznikla, odkud se vzali odborníci na transformaci a tranzitologové? Kam vlastně zase zmizeli, když téma přestalo být fashionable?
2. Které instituce a struktury vědeckého provozu sehrály podstatnou roli při utváření výzkumu středo- a východoevropské transformace?
3. Jakou roli ve vývoji této specializace hrály mocenské hierarchie a nerovnosti mezinárodní vědy? V jaké míře a jakým typem vstupů i výstupů se na produktech transformačních studií podíleli vědci ze světových center a vědci ze zkoumaných zemí?
4. Jakou roli mezi ostatními sociálními vědami podílejícími se na transformačních studiích hrála sociologie?
5. Jaká bílá místa a jednostrannosti lze z odstupu najít v teorii společnosti explicitně nebo implicitně přítomné v literatuře o transformaci?