Studie pojednává o jednom z centrálních prvků vládnutí v pozdně socialistické diktatuře, totiž právním systému, jeho autoritářské praxi a jeho expertní reflexi. Poukazuje na postupné legalizační procesy v rámci diktatury a střety režimního "socialistického legalismu" s "disidentským legalismem" lidskoprávní opozice jako důležité předpoklady pro nenásilnou, vyjednanou demokratickou revoluci roku 1989 jakož i pro komplexní problém tzv. právní kontinuity v době znovuobnovování liberální demokracie v Československu.
Celkový vývoj oboru právní vědy a jeho provázanosti s dobovými formami vládnutí názorně ukazuje na konkrétním příkladu prominentního právního teoretika, akademika Viktora Knappa.