Kritika, řízení, byznys. Sociální výzkum a sociologie jako nástroje vládnutí v Československu po roce 1989
Abstrakt
Studie zkoumá roli sociologie a sociálního výzkumu v Československu jako součásti autoritářského vládnutí v době konsolidačního režimu po roce 1968 na příkladu centrální legitimizační doktríny tohoto období, tj. teorie vědecko-technické revoluce a její odnože sociálního plánování a sociální prognostiky. Na příkladu sociologie tzv. socialistického způsobu života však zároveň ukazuje, jak se přímo v centru oficiální marxisticko-leninské sociologie zrodilo heterodoxní paradigma tzv. participativního prognózování, které předjímalo demokratizaci a pojem občanské společnosti relativně dlouho před rokem 1989.
Poslední část kapitoly je věnována transformaci sociálního výzkumu po demokratické revoluci, jeho přizpůsobení se novým podmínkám liberální demokracie a kapitalismu a jeho využitelnosti v rámci liberálního vládnutí.