Kitahara, C. M., K Rmendiné Farkas, D., Jorgensen, J. O. L., Cronin-Fenton, D., Sorensen, H. T.: Benigní tyreoidální onemocnění a riziko karcinomu štítné žlázy
Abstrakt
Karcinom štítné žlázy je nejčastější endokrinní malignita a představuje 2,1 % všech zhoubných tumorů. Benigní tyreoidální uzly, adenomy a struma jsou v epidemiologických studiích konzistentně asociovány s karcinomem štítné žlázy (relativní riziko bylo v předchoz ích studiích cca 30x vyšší pro benigní uzly a adenomy a 5x vyšší pro difuzní strumu).
Zvýšená detekce karcinomu bezprostředně po diagnóze benigního onemocnění je pravděpodobně odrazem časnějšího záchytu z důvodu lepší lékařské péče a dispenzarizace, zatímco nárůst detekce po delší době pravděpodobně odráží zvýšené riziko z důvodu společných genetických rizikových faktorů a faktorů prostředí. Hypertyreóza byla s karcinomem štítné žlázy asociována jen v některých studiích a hypotyreóza jen v jedné studii a v ostatních nikoliv.
Podobně kontroverzní je vztah autoimunitní Hashimotovy tyreoiditidy k tyreoidálnímu karcinomu, protože retrospektivní studie, které tuto asociaci prokazovaly, byly zatíženy selekčním zkreslením a nemožností určit kauzalitu této asociace. Cílem této prospektivní studie bylo zhodnocení rizika diferencovaného tyreoidálního karcinomu u pacientů s benigními tyreopatiemi (hypertyreóza, hypotyreóza, tyreoiditidy, uzlová struma, difuzní struma, adenom) analýzou dat hlášených v registru hospitalizačních a ambulantních diagnóz a registru nádorových onemocnění v Dánsku v letech 1978-2013.