Sfeir, J. G., Kittah, N. E. N., Tamhane, S. U., Jasim, S., Chemaitilly, W., Cohen, L. E., Murad, M. H.: Diagnostika deficitu růstového hormonu u pacientů po radioterapii v dětství
Abstrakt
Terapeutický pokrok dětských nádorových onemocnění s sebou přináší nárůst pacientů s pozdními nežádoucími účinky prodělané onkologické léčby. Předpokládá se, že 0,2 % obyvatel USA ve věku 10-30 let prodělalo v dětství protinádorovou terapii.
Endokrinní systém patří mezi systémy nejčastěji postižené onkologickou léčbou. Přibližně 50 % pacientů, kteří podstoupili onkologickou léčbu v dětství, rozvine během života hormonální poruchu.
Součástí terapie mnoha dětských malignit je radioterapie hlavy nebo hypotalmo-hypofyzární oblasti, která může vyvolat až ve 47 % deficit růstového hormonu (GH). K nejčastěji postiženým pacientům patří děti s akutní lymfoblastovou leukemií (ALL) po ozáření centrálního nervového systému (CNS), pacienti po celotělovém ozáření před transplantací kostní dřeně a pacienti po ozáření solidních tumorů CNS a hlavy (meduloblastom, retinoblastom, nazofaryngeální karcinom).
Pravděpodobnost vzniku deficitu GH stoupá s časovým odstupem od radioterapie, incidence tedy stoupá spolu s délkou sledování pacientů. Riziko deficitu GH je také závislé na dávce záření - vzniká již při dávce 18 Gy na oblast hypotalamu a hypofýzy a nejvyšší je při dávce >30 Gy.
Mezi další rizikové faktory patří: tumory v oblasti hypotalamu a hypofýzy, nízký věk v období diagnózy a terapie tyrozinkinázovými inhibitory nebo anti-CTLA4 protilátkami.