Počet přeživších pacientů, kteří byli v dětství léčeni pro nádorové onemocnění, v posledních letech výrazně vzrůstá. Častým následkem léčby je deficit růstového hormonu (GHD), a to především u pacientů po operaci nebo ozáření hypotalamo-hypofyzární oblasti a u pacientů po celotělové, cerebrospinální anebo kraniální radioterapii. I přes substituci GHD nádorová onemocnění a jejich léčba negativně ovlivňují finální výšku.
GHD také zhoršuje kardiovaskulární riziko a snižuje kvalitu života pacientů.