Hypothalamic-Pituitary and Growth Disorders in Survivors of Childhood Cancer: An Endocrine Society Clinical Practice Guideline
Abstract
Zhoubná nádorová onemocnění v dětském věku jsou relativně vzácná, tvoří přibližně 1 % všech nádorových onemocnění. Díky výraznému pokroku ve specifické a podpůrné terapii přesahuje 5leté přežití u dětí 80 %.
Celkově tedy stoupá počet přeživších, kteří v dětství prodělali onkologickou léčbu. Tyto osoby mají zvýšené riziko závažných zdravotních komplikací spojených s primárním onemocněním nebo s jeho terapií. 40-50 % osob onkologicky léčených v dětství vyvine během svého života hormonální poruchu, týká se to především pacientů po radioterapii.
Mezi rizikové faktory patří pohlaví, věk diagnózy, lokalizace primárního onemocnění a způsob léčby. V největším riziku endokrinopatií jsou pacienti, u kterých byly ozářeny citlivé žlázy (hypotalamus, hypofýza, štítná žláza, gonády).
Riziko poradiační endokrinopatie je vyšší u mladších pacientů a stoupá s dobou sledování. Poruchy se mohou vyvinout desítky let po prodělané léčbě, proto je pro tyto pacienty klíčové celoživotní sledování.
Riziko také stoupá s dávkou. Izolovaný deficit růstového hormonu (GHD) spolu s centrální předčasnou pubertou (CPP) může vzniknout již při nižších dávkách na oblast hypotalamu a hypofýzy (18-30 Gy).
Deficity ostatních hypofyzárních os (LH/FSH, TSH a ACTH) vznikají spíše až při dávkách nad 30 Gy. Všechny zmíněné poruchy mohou vzniknout také u pacientů s tumory a po operaci tumorů v supraselární oblasti.
Celotělové ozáření 10 a více Gy v jedné frakci nebo 12 a více Gy frakcionovaně může být také příčinou GHD. Následující článek shrnuje doporučené diagnosticko-terapeutické postupy hypotalamo-hypofyzární dysfunkce a poruchy růstu u specifické skupiny pacientů po onkologické terapii v dětství.