Abstrakt
Kapitola se zabývá takzvaným "vzpomínkovým románem", jedním z oblíbených žánrů současné britské prózy, ve kterém se jeho vypravěč a zároveň hlavní postava vrací ve vzpomínkách zpět do své rané minulosti. Toto vyprávění, ač na první pohled bezproblémové až nostalgické, však s postupem času odhaluje nejrůznější traumata, nepříjemné události a zážitky, které ve skutečnosti vypravěče trýzní, a které zásadním způsobem ovlivnili jeho život, a tak se snaží ve svých myšlenkách dopátrat jejich kořenů a příčin, případně překonat nutkání je z paměti vytěsnit.
Z poklidné rekapitulace událostí dávno minulých se tak stává dramatické a mnohdy až bolestné autoterapeutické vyrovnávání se nejen s minulostí, ale i s přítomností, se sebou samým a se svým svědomím. Důležitým rysem vzpomínkového románu je nicméně přítomnost určité přidané hodnoty nad rámec roviny samotného příběhu, ať již v podobě jazykové, stylistické a narativní osobitosti nebo úvahového metakomentáře, která toto vyprávění doplňuje a dodává mu významovou hloubku. Ústředním bodem, kolem kterého vyprávění tohoto žánru rozvíjí, je tak průsečík paměti a identity vypravěče s osobní a kolektivní historií, což je ilustrováno na jeho dvou novějších příkladech, Mothering Sunday (2016) Grahama Swifta a The Only Story (2018) Juliana Barnese.