Abstract
Vzhledem k tomu, že počet vyléčených mužů v případě testikulárních karcinomů dosahuje 95 % a u karcinomů dětského věku je to 80 %, jsou z dlouhodobého hlediska důležitým aspektem vedlejší účinky podané terapie. Doposud byla pozornost věnována zejména následné fertilitě, již s menším zaměřením na potenciální rizika hypogonadismu.
Vyhledávání těchto skupin mužů je tedy důležité kvůli riziku vzniku hypogonadismu, neboť deficit androgenů je spojován s kratší očekávanou délkou života a s narůstající dlouhodobou mortalitou. Cílem této studie bylo posoudit riziko vzniku hypogonadismu na základě biochemických hodnot ve vztahu k typu podávané terapie u mužů, kteří prodělali léčbu pro testikulární tumory (testicular cancer survivors, TCS) a u mužů léčených v dětství pro neoplazii (childhood cancer survivors, CCS).