Abstract
V perspektivě výzkumu, ze kterého vychází recenzovaná monografie, je zřejmé, že "komunistické panství nelze interpretovat jako cizorodý import z Východu, který nenavazoval na žádné domácí tradice a konstitutivní rysy euroamerické kultury, jako pouhý důsledek kulturní či sociální sovětizace a mocenského působení tehdejší východní supervelmoci...převrat v roce 1948 neznamenal naprostý zlom, radikální obrat ve všech aspektech. Dobový oficiální diskurz přejímal některé dřívější způsoby zobrazování, kulturní vzorce, stereotypy a další prvky kolektivní identity".15 Tímto prohlášením, ve kterém autorka shrnuje své závěrečné teze, se začleňuje do badatelského proudu, který vědomě nadřazuje sociální a kulturní mechanismy nad mocenské hry elit: vůdců a diplomatů.