Vliv klinických parametrů na výsledky léčby erlotinibem ve 2. a 3. linii léčby pacientů bez prokázané EGFR mutace s pokročilým NSCLC
Abstrakt
Úvod: Léčba erlotinibem u pacientů bez EGFR senzitivních mutací ve vyšších liniích léčby nemalobuněčného plicního karcinomu (NSCLC) je úspěšná pouze u minoritní skupiny pacientů. Je proto vhodné hledat případné prediktivní markery určující efektivitu podání této léčby.
Mezi ně mohou patřit i některé klinické parametry, kterým se věnuje naše práce. Pacienti a metody: V naší retrospektivní práci z (pneumo-)onkologických center v České republice jsme vyhodnocovali záznamy u 2700 pacientů z registru TULUNG, kteří neměli prokázanou EGFR mutaci a byli léčeni erlotinibem ve 2. / 3. linii léčby pro pokročilý NSCLC.
Byl vyhodnocován vliv věku, pohlaví, stavu výkonnosti (ECOG PS), kouření (ex-/kuřáci vs. nekuřáci), stadia onemocnění (IIIB vs. IV), histologie (adenokarcinom vs. skvamózní karcinom vs. ostatní), EGFR stavu (negativní vs. neznámo) a linie léčby erlotinibem (2. vs. 3. linie léčby) na progression-free survival (PFS) resp. overall survival (OS).
Pro univariantní analýzu byly k tomuto vypracovány Kaplan-Meirovy křivky a log-rank test. Dále byla vypracována multivariační analýza pomocí Coxova modelu.
Hladina významnosti byla stanovena na α = 0.05. Výsledky: V multivariační analýze se jako signifikantně významné faktory pro OS jevilo stadium onemocnění, ECOG PS a pohlaví pacientů.
Všechny námi zkoumané parametry pak měly signifikantní vliv na PFS vyjma histologie NSCLC. Linie léčby již nevykazovala signifikantní vliv na PFS resp.
OS v univariační analýze. Závěr: Vzhledem k metaanalýze prokazující lepší PFS podávané chemoterapie vůči erlotinibu ve 2. linii léčby u EGFR-wt pacientů je naším důležitým zjištěním, že podávání erlotinibu až ve 3. linii léčby nemá vliv na PFS.
Zde mohou patrně vybrané skupiny pacientů profitovat z této léčby více, ale naše závěry mohou být ovlivněny nemalou skupinou nemocných bez známého EGFR stavu. Celkově lze tedy říci, že jediná klinická skupina, ve které se podání erlotinibu ve 3. linii léčby ukazuje jako nevhodné pro velmi nízké PFS jsou pacienti s horším stavem výkonnosti (ECOG PS >= 2).