Příspěvek se zabývá modelací dialogů v hodinách češtiny určených zahraničním studentům lékařských fakult. Předkládá konkrétní návrhy, jak vypracovat sadu otázek kladených lékařem pacientovi, vycházejících z potřeb anamnézy jednotlivých lékařských oborů, a jak přiměřeným způsobem zachytit variabilitu možných odpovědí pacienta.
Zachycuje rovněž konkrétní problémy, kterým musí učitel čelit při výuce, příp. později na přípravných praxích studentů v nemocnicích.