Abstrakt
Výuka tělesné výchovy je předmětem zkoumání již řadu let. Často je pozornost výzkumů zaměřena na fyzické zatížení žáků během hodiny a využití času k aktivnímu pohybu žáků. V současnosti diskutovanou oblast tvoří také interakce mezi učitelem a žákem.
Její zjišťování probíhá různými metodami, které jsou součástí interakčních výzkumů. Jako nejvhodnější metoda, která nejlépe postihuje didaktickou interakci, se jeví "Analýza didaktické interakce" a její modifikovaná podoba.
Původní verze této metody obsahuje celkem devět kategorií, které se následně ještě dělí do několika subkategorií. Pro potřeby hodnocení pedagogických výstupů ve sportovních hrách došlo k její modifikaci.
A to redukcí sledovaných kategorií, které se v průběhu pedagogických výstupů neobjevují. Pouhé zjištění interakčních profilů učitelů ovšem nestačí ke zjištění úrovně jejich didaktické kompetence.
Kromě osvojení teoretických i praktických strategií vyučování a učení, znalostí z psychologie nebo užití správných metodických postupů, ji tvoří také komunikační dovednosti, bez kterých se učitelé ve výchovně-vzdělávacím procesu neobejdou. Výzkumy v této oblasti mohou být nápomocny studentům, budoucím učitelům tělesné výchovy, ke zlepšení jejich didaktických schopností pro jejich vlastní praxi.
Současně ale také pedagogům na tělovýchovných institutech jako návod pro případné zlepšení a zkvalitnění výuky dalších studentů tohoto oboru.