Studie se věnuje zkoumání vývoje zárodku u raněnovověkých myslitelů; příklad Girolama Fabrici d'Acquapendente a Williama Harveyho zachycuje, jakým způsobem ovlivnil smýšlení o živém návrat k aristotelskému biologickému odkazu. A dále jak se tento odkaz proměňoval u vybraných autorů pozdější generace - Marcella Malpighiho a Jana Swammerdama, kteří se vůči tradici představené Fabricim a Harveym či vůči Aristotelovi samému vymezovali a jak oni samotní přispěli do formující se debaty o epigenezi a preformismu.