Článek pojednává o rozhodovací praxi Evropské komise v oblasti posuzování daňových rozhodnutí členských států z hlediska jejich slučitelnosti s pravidly veřejných podpor Evropské unie. Účelem daňových rozhodnutí je stanovení aplikace daňových předpisů na konkrétního poplatníka. Článek se zaměřuje na daňová rozhodnutí, která obsahují dohody o převodních cenách, a na příkladu společnosti Apple analyzuje argumentaci Komise, která dospěla k závěru, že společnosti Apple byla poskytnuta selektivní výhoda neslučitelná s pravidly veřejných podpor Evropské unie.