Abstrakt
Studie si klade si za cíl představit literární dění v české literatuře v časovém úseku ohraničeném rokem 1929. Témata, motivy a figury Weinerova Lazebníka (sen, snové psaní, jazyk, ztroskotání, polemika) tvoří východisko i dominanty čtení, jež do amorfního literárního dění ohraničeného časového úseku vložilo jistou linii smyslu, která z re-konstruovaných konfigurací a souvztažností vybraných literárních textů nechala vystoupit "příběhu" či "dramatu" roku 1929.
Weinerova "poetika snu" představuje potenciální dominantu v konfiguraci souvztažností, do nichž jsme v rámci časového úseku jediného roku nechali vstoupit několika dobovým textům: Demlova povídka AM s knihy Můj očistec, básnická skladba Nový Ikaros K. Biebla, Čapkovy Povídky z jedné a z druhé kapsy, Durychova esej Poetika, román Poslední soud V.
Vančury. Sledovaným tématům a figurám) je společné spisovatelovo uvědomění sebe sama při práci nad dílem i reflexe materiální složky jeho díla, jež se u vybraných autorů projevuje nejen jejich prohloubeným zájmem o obecné otázky poetiky, nýbrž také zvýšeným "lingvistickým vědomím".