Abstrakt
Disertační práce se zaměřuje na téma vnímání architektury a prostoru prostřednic-tvím umělecké tvorby a na zkoumání možností využití tvůrčích a reflektivních procesů ve výukových situacích se studenty učitelství výtvarné výchovy. Tematicky navazuje na umělecký cyklus autorky nazvaný Subjektivní urbanismus, v němž je téma reflektováno různými výtvarnými médii.
Disertační práce využívá metodologii a/r/tografie, která nabízí možnost uchopení výzkumného problému ze tří pozic, a to z perspektivy umělce, učitele a výzkumníka, což umožňuje komplementárně strukturované poznání v "meziprostoru". Téma architektury a prostoru je tedy uchopováno v prolínání těchto tří identit.
Autorka zprostředkovává dané téma prostřednictvím vlastních uměleckých děl, jejichž reflexe se staly iniciačními body tří pedagogických projektů, jejichž cílem byl rozvoj individuální představivosti, senzitivity vnímání a zvýšení zájmu studentů o tematiku architektury a prostorových forem a rozvoj schopnosti konceptualizace výtvarného řešení úloh s tím souvisejících. Následně autorka popisuje proces vzniku dvou výstav, v nichž byla využita výzkumná zjištění z výše uvedených pedagogických projektů - případových studií.
Během výzkumného procesu se a/r/tografie ukázala nejen jako inovativní metodologie výzkumu, ale i jako hodnotná metoda výuky zahrnující popisované prolínání rolí. Hlavní výzkumná zjištění vycházející z celého procesu a/r/tografického výzkumu dokazují, že a/r/tografie je funkční metodou výuky a zároveň pedagogickým přístupem, jenž umožňuje kvalitní uchopení daného tématu zahrnující aktivní spolupráci studentů a pedagoga.