Vztah syndromu vyhoření, copingových strategií a self-efficacy mezi vyučujícími na českých základních školách
Abstrakt
Cílem studie bylo odhalit úroveň syndromu vyhoření, copingové strategie a soběstačnost a jejich vzájemné vztahy mezi učiteli na základních školách v České republice. VZORKA A NASTAVENÍ.
Soubor zahrnoval 2 394 učitelů (85% žen a 15% mužů). Proměnné byly měřeny měřením vyhoření Shirom-Melamed Burnout Measurement, SVF 78 (coping strategie) a USE (self-účinnost učitele).
HYPOTÉZY. Autoři předpokládali, že učitelé s vyšší soběstačností by upřednostňovali pozitivní zvládání, zatímco učitelé s nižší soběstačností upřednostňovali negativní zvládání.
Pak jsme předpokládali, že učitelé s vyšší soběstačností a pozitivním zvládáním by hlásili syndrom menšího vyhoření. Protože pozitivní zvládání je součástí profesionálních kompetencí, předpokládali jsme, že soběstačnost předpovídá syndrom vyhoření silnější než strategie zvládání.
STATISTICKÁ ANALÝZA. Hlavní analýzy sestávaly z korelace, lineární regrese a multinominální regrese.
VÝSLEDEK. Analýzy ukázaly vysokou prevalenci syndromu vyhoření (19% s výrazným projevem a 65% v riziku vyhoření).
Učitelé s vyšší soběstačností upřednostňovali pozitivní zvládání před negativním zvrácením a naopak. Učitelé s vyšší soběstačností a pozitivním zvládáním hlásili syndrom nižšího vyhoření.
Spojení mezi zvládání a vyhoření bylo významné. Spojení negativního zvládání syndromu vyhoření bylo silnější.
OMEZENÍ STUDIE. Korelační výzkum; rozlišení mezi pozitivním a negativním zvládáním používaným SVF 78; vzorek náhodného výzkumu.