Abstrakt
Morava náleží k oblastem, který díky své geografické poloze při východním okraji Karpatské kotliny, která je východním okrajem stepní zóny, jež se táhne od Číny po Maďarsko, sehrával v předhistorických, ale i historických obdobích úlohu "stykové či nárazníkové zóny" mezi autochtonním usedlými a alochtonními nomádskými či také polousedlými kulturami. S "železnou pravidelností" po této ose od východu po hedvábné stezce migrovala etnika, jejichž životní filozofií byl život uzpůsobený koňskému hřbetu (ve směru do minulosti: Mongolové, Maďaři, Avaři, Hunové, Sarmaté, Skýtové, Kimmeriové).
Zatímco Karpatská kotlina (zejména Maďarsko, Rumunsko nebo jižní Slovensko) se pravidelně stávala jejich domovem, oblasti na okraji jejich usídlení byly novými kulturními schématy ovlivněny a autochtoni převzali jen část z jejich odlišné kultury. Morava, se svojí polohou na křižovatce Jantarové a Pannonsko-labské stezky je tedy regionem přechodu dvou civilizačních rozhraní.
Kulturní odkaz migračních či polonomádských etnik se v hmotných pramenech odrazil především v problematice nálezů s koňmi, kdy je zde zanechávají či ovlivňují místní výrobu a způsob použití. Předkládaný příspěvek monitoruje veškeré archeologické prameny s tématikou koně od doby bronzové po konec doby železné.
Sesbíraná data pak autorka ve spolupráci s Janem Martínkem konfrontuje a propojuje s tématem prehistorických komunikací, na kterých transport na vozech a koňském hřbetě úzce závisel.