Abstrakt
Kapitola se soustředí na význam "sókratovské otázky" pro správné pochopení zbožnosti v dialogu Euthyfrón a na její souvislost s Platónovou teorií idejí. Autor tvrdí, že sókratovská otázka je na jedné straně projevem poznání, že tázající nedisponuje spolehlivým věděním o skutečnosti, na niž se táže; na druhé straně slouží jako prubířský kámen, který ukazuje nevědomost těch, kteří se domnívají, že jsou vědoucí.
V tomto sókratovském smyslu je třeba rozumět termínu "idea" v Euthyfrónovi: toto slovo zde neoznačuje obecnou entitu existující nezávisle na jednotlivých případech, ale spíše obecný pojem, popřípadě imanentní bytnost věcí. Platón vědomě pracuje s tímto rozdílem ve své literární stylizaci: na jedné straně chce historicky věrně představit Sókratovu pozici, tj. nepřipisuje mu vlastní pojetí idejí jakožto nezávisle existujících entit; na druhé straně chce předvést genealogii své vlastní teorie idejí, která vychází ze "sókratovské otázky".