Abstrakt
Kapitola porovnává Sartrův a Lévinasův přístup k prchavé a těžko postižitelné jinakosti druhého. Komparativní studie vychází z protikladu mezi pohledem (u Sartra) a promluvou (u Lévinase) jako dvou soupeřících modelů pro porozumění setkání s druhým.
Lévinasův postoj k Sartrově analýze bytí-pro-druhé ovšem není prezentován jako čiré odmítnutí, ale jako osobité rozvinutí a radikalizace Sartrových nejvýznamnějších vhledů: jestliže je zvěcnění druhého v pohledu vždy přítomnou možností mého vztahu k němu, pak etický důsledek rozvinutý Lévinasem spočívá právě v tom, že takovému pokušení je třeba odolat a nechat se místo toho oslovit promluvou i zranitelností druhého. Zvolený přístup pak odhaluje témata sdílená oběma fenomenology: a) založené mého bytí spočívá mimo sféru mého dosahu b) setkání s druhým má svůj traumatizující efekt na sebestředné sebe-vědomí a c) má svoboda je nejen omezena, ale také problematizována a vposledku pověřena znepokojující přítomností druhého.
V závěru podrobuji Lévinase i Sartra kritice za to, že opomněli vzít v potaz sociálně a politicky artikulovaný rámec, v němž se každé konkrétní setkání s druhým odehrává a které do značné míry formuje průběh jejich vzájemné výměny.