Abstrakt
Výuka matematiky na základních i středních školách v České republice prošla za posledních třicet let výraznými změnami, které ovlivnily vzděl ávání žáků a jejichž příčiny byly převážně vnějšího charakteru. Na přelomu 80. a 90. let minulého století u nás dochází k odklonu od množinového pojetí matematiky a s tím souvisejícímu následnému vydávání nových učebnic.
Pro 90. léta je charakteristický pokles hodinové dotace výuky matematiky, změny v pojetí učiva (odklon od exaktních definic, snížení důrazu na používání symbolických zápisů či na zapamatování základních vztahů aj.). Ve vyučovacích metodách lze zaznamenat rostoucí příklon ke konstruktivismu, podporu projektového vyučování a masivní nástup digitálních technologií.
Po roce 2000 výuku matematiky významně ovlivnily školské reformy, a to zejména zavedení rámcových, resp. školních vzdělávacích programů, zřízení státních maturit s výhledem na povinnou maturitu z matematiky na vybraných typech škol a zavedení jednotných přijímacích zkoušek na střední školy. Příspěvek se na základě kvalitativní analýzy zejména kurikulárních dokumentů, učebnic matematiky a studia odborné literatury zabývá nejen příčinami a následky uvedených změn v uplynulých letech, ale zamýšlí se rovněž nad současným stavem i vývojovými tendencemi.