Publication at Faculty of Humanities |
2019
Abstract
Příspěvek se zabývá roli technologického artefaktu - psacího stroje - jako autonomní činitel (ve smyslu "actor-network theory" B. Latoura) v historických zkušeností totalitní moci a její stop v české společnosti.
Zkoumá přitom vysoce nejednoznačný odkaz psacího stroje i strojopisného dokumentu: jednak v rozsudcích a policejních složkách totalitního státu, jednak v dodnes inspirujícím rozmachu tvorby samizdatu. Snaží se zároveň nakreslit schematu pro srozumění souběžnou změnu analogických technologii na digitální a možné závěry pro (nelegitimní) politickou moci do budoucna.