Abstrakt
Angličan nazývá zvíře, které má čtyři nohy, ocas, mňouká a loví myši, a cat. Čech by to samé zvíře nazval kočka a Portugalec gato. Pokud někdo mluví všemi těmito jazyky, jsou v jeho mozku na to samé zvíře napojeny tři rozličné názvy, jak je možné jej pojmenovat.
Když tedy polyglot vidí kočku, nebo nedej bože, když ji chce pojmenovat, odehrává se v jeho mysli konflikt o tom, jaké z daných slov je v dané situaci nejvhodnější použít. A nezůstává pouze u slov.
K úspěšné komunikaci je zapotřebí víc, než pouze znát slovíčka. Jazyky se liší dále například tím, jaké používají hlásky, gramatiku a v neposlední řadě jiné kultury vyjadřují i rozličnými způsoby rozzlobení, žádost, nebo například odmítnutí.
V Česku tak mluvčímu češtiny může bez povšimnutí projít, pokud kolegu v práci požádá přímým rozkazem "zavři to okno, Peťo," což už by v anglickém prostředí spoustu lidí mohlo považovat za přinejmenším nevychované. Mnohojazyční lidé tak ve svých hlavách řeší každodenní konflikt na mnoha jazykových frontách, a to neustále...
Efekty bilingvismu na myšlení a náš mozek jsou však stále v procesu zkoumání. My na Univerzitě v Readingu v laboratoři "Bilingvismus v mozku" doktora Christose Pliatsikase (https://christoslab.wordpress.com) zkoumáme, jakou skutečnou roli znalost více jazyků hraje v mozkových procesech.
O něco málo z naší práce bych se s Vámi chtěl podělit. Můžete se tak dozvědět, jak dvojjazyčnost trénuje náš mozek, proč jsou bilingvní mluvčí zpravidla kreativnější, ale i to, jak znalost více jazyků zmírňuje projevy demence.