Přehledová studie představí základní principy lexikálně orientovaných přístupů ve výuce anglického jazyka. Hlavní cíl těchto přístupů je odklonit se od klasické představy způsobu osvojování si cizího jazyka, která se šířila pod vlivem Chomského generativní gramatiky (Chomsky, 1957, 1965, in Pawley a Syder, 1983), kdy je jazyk viděn jako systém pravidel a struktur, do kterých dosazujeme konkrétní slova.
Lexikálně orientované přístupy staví lexikum a lexikální fráze do středu svého zájmu a snaží se ukázat, že je to právě lexikum, nikoliv gramatika, které hraje zásadní roli, a proto si zaslouží i více prostoru ve výuce (např. Willis, 1990; Nattinger a DeCarrico, 1992; Lewis, 1993).
S rozvojem korpusové lingvistiky vznikají četné studie potvrzující důležitost kolokací a idiomatických výrazů, neboť napomáhají osvojování jazyka, který je plynulý a přirozený (např. Nesselhauf, 2005).
Nicméně i přes všeobecnou shodu implikace těchto poznatků v praktické didaktice cizího jazyka vidíme minimální. Studie se mimo jiné snaží odpovědět i na to, jaké jsou důvody těchto nezdarů ve snaze aplikovat myšlenky lexikálních přístupů.
Jako zásadní problém se zdá být neuchopitelnost obrovského množství lexikálních výrazů a neexistence všeobecné shody jak tyto výrazy klasifikovat a metodicky zpracovat. Jsou to ale i psychologické aspekty výuky, které hrají roli, neboť orientace na lexikum s sebou nese daleko větší zátěž na paměť, práci s osobními asociacemi a individuálními rozdíly mezi jedinci.
V těchto přístupech více než kdekoliv jinde platí tvrzení, že vyučovat není totéž co učit se (Lewis, 1993).