Abstract
Příspěvek se věnuje roli tzv. orgánů socialistické samosprávy (podnikových shromáždění a podnikových rad) během Sametové revoluce a po jejím skončení. Tyto orgány byly zřízeny novým zákonem o podniku r. 1988 v rámci takzvané přestavby, během revolučních měsíců roku 1989 se pak staly nástrojem, pomocí nějž prosazovala podniková občanská fóra odvolávání dosavadních ředitelů, kteří byli vnímáni jako reprezentanti předchozích dvou desetiletí.
V následném sporu o jejich další existenci v podnicích měli aktéři z různých prostředí první příležitost vyslovit své představy o budoucí ekonomické reformě. Zrušení samospráv k 1. květnu 1990 pak někteří interpretovali jako odchýlení se od ideálů revoluce, jiní v něm naopak spatřovali podmínku úspěšného přechodu podniků do tržního hospodářství.