Abstract
Digitalizace dochovaných filmů Jana Kříženeckého, takzvaného průkopníka české kinematografie, dala vzniknout filmovým artefaktům s nejasným mediálním statusem. Na jedné straně těží z výhod digitalizace ve vysokém rozlišení a nových možností plynoucích ze vstupu do digitálního oběhu, materiální deformace původních nitrátních kopií a negativů nebyla zastřena, ale o to více zviditelněna.
Tato studie si klade za cíl prozkoumat, do jaké míry tato hybridita ovlivňuje estetickou stránku filmů, zejména jejich nalezenou blízkost k experimentální found footage tvorbě. Zvýraznění spojitosti mezi digitalizovanými filmy Kříženeckého a found footage ukazuje, do jaké míry jsou deformativní praktiky experimentálního filmu a destruktivní operace archivních audiovizuálních dokumentů úzce svázané napětím mezi figurací a abstrakcí (a prasklinou, která toto napětí udržuje).
Zkoumání hybridní materiality digitalizovaných artefaktů a její neúmyslné infiltrace do figurativních významů filmů v daném kontextu zároveň umožňuje vidět mnohé ontologické a epistemologické problémy filmového média v novém světle.