Abstrakt
Cílem tohoto úvodního pojednání je představit recepci básnického díla Otokara Březiny v letech 1896-1968. Ukazuje se, že Březinovy básně a eseje neztratili ani v současnosti nic ze své síly se estetické působivosti.
Ohlas a estetická recepce Březinova díla je tím pozoruhodnější, a možno říci i napínavější, že vstup Otokara Březiny do české literatury byl provázen kritikou a odmítáním. Březinův básnický výraz vyniká mimořádnou metaforikou, obohacenou motivy a pojmy křesťanského rituálu a liturgie, filozofie, ale také motivy z přírodovědných oborů.
Od artistní veršové formy alexandrinu se jeho poetika vyvíjela k uvolněnému a volnému verši, přičemž bohatá obraznost a hudebnost verše zakládá silný umělecký a estetický účinek jeho poezie.