Abstrakt
Stoleté výročí od založení Československé republiky se zdá jako vhodná příležitost k hledání dědictví historiků působících za první republiky. Jaroslav Werstadt zahrnul tuto generaci pod metaforické označení "generace 1914".
Mnozí z těchto historiků dostudovali do roku 1914, poté narukovali, a kariérní vzestup zažili až po první světové válce, kdy se jim ovšem díky vzniku nového státu naskytla daleko širší možnost uplatnění - nemuseli se stát pouze středoškolskými profesory či archiváři, ale mnohé čekala kariéra ve státní správě, v diplomatických službách a především na univerzitách. Nejúspěšnějším z nich se stal zřejmě Václav Chaloupecký, který převzal po Pekařově smrti jeho místo na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Dařilo se všem proměňovat českou historiografii na československou? Kdo naplnil ve své práci ideu masarykovského státu nejvýstižněji? A jaké klíčové otázky se v době první republiky v historiografii dále řešily?