Abstrakt
Tento článek se zabývá problematikou antikomunismu v Řecku se zvláštním zaměřením na protikomunistickou legislativu, zavedenou mezi roky 1917 a 1967. Tato legislativní opatření byly součástí širší protikomunistické kampaně, která zasáhla různé oblasti veřejného života, včetně sfér vzdělávání, náboženství, kultury, médií a státní propagandy.
Na základě legislativních aktů jako primárních zdrojů a relevantní literatury se tato analýza soustředí na vývoj politické persekuce řecké levice a zasazuje ji do kontextu meziválečného období (1917-1941), řecké občanské války (1946-1949) a následujícího období (1949-1967). Pokouší se vysvětlit motivace, které vedly řecké politické elity k přijetí antikomunistické legislativy, a zkoumá implikace pro právní systém. Článek sleduje protikomunistickou politiku liberálních i konzervativních vlád, stejně jako dvou diktátorů (Theodoros Pangalos a Ioannis Metaxas).
Kromě toho zvažuje nové tendence, které vznikly pod vlivem studené války a většího amerického zapojení v Řecku.