Abstrakt
Neustálé stárnutí celé společnosti a výsledné dopady jsou dlouhodobě v centru pozornosti odborné i široké veřejnosti, o negativních dopadech tohoto trendu se diskutuje. Stárnutí a stáří jsou obvykle spojovány s mnoha stereotypy a celé toto životní období je vnímáno jako období úpadku, pasivity, závislosti a celkové regrese.
Na druhé straně je vidět postupná transformace této perspektivy, která zdůrazňuje výzvy a příležitosti, které tento trend přináší v různých kontextech. Konstrukce, jako je aktivní, zdravé nebo úspěšné stárnutí, se stávají nedílnou součástí veřejných politik, a tak se paradigma, které vytěsňuje třetí věk jako neproduktivní a neaktivní období, neustále mění.
Jedním ze základních předpokladů určujících implementaci výše uvedených konceptů je nicméně příprava a úspěšná implementace strategie přípravy na stárnutí, a to jak na sociální, tak na individuální úrovni. Tento text je zaměřen na základní konceptualizaci tohoto tématu, zejména na vymezení a analýzu oblasti přípravy na stárnutí z hlediska koncepčního, strategického a v neposlední řadě obsahové orientace.
Odráží se také některé krizové momenty a prognózy možného vývoje celé sféry.