Abstrakt
Východiska: Institucionální ústavní protialkoholní léčba v zařízeních, která převzala Apolinářský model, má u nás více než 60letou tradici. Vliv tohoto modelu spojeného nejvýrazněji s Jaroslavem Skálou, ovlivnil vznik, rozvoj a obsahovou náplň těchto zařízení.
Jedním z nich byla i protialkoholní léčebna Červený Dvůr. Cíle: Zmapování historie vzniku a rozvoje léčebny Červený Dvůr od roku 1971 do roku 2016.
Metody: Pro získání dat byla použita analýza dokumentů, založená na identifikaci zdrojů vztahujících se k dané instituci a tématu. Zdroje byly komparovány s daty získanými prostřednictvím semistrukturovaného interview s vybranými respondenty se vztahem k léčebně; Jiřím Dvořáčkem, Arnoštkou Maťovou a Zbyňkem Bohdalem.
Data byla zpracována na úrovni otevřeného kódování (v rámci metody Grounded Theory), poté byly párovány údaje z rozhovorů s daty z literatury a archivních fondů. Výsledek byl přiřazen na časovou osu.
Výsledky: Podařilo se vytvořit ucelený pohled na největší zařízení pro léčbu závislostí na našem území, který mapuje jeho vývoj. Studie poukazuje na problémy, které mohly mít i další obdobné instituce.
Může být vodítkem pro hlubší poznání formování institucionalizované protialkoholní léčby na našem území. Závěry: Rozvoj léčebny a struktura léčebného programu byly ovlivněny tradičními tvůrci protialkoholní léčby působícími na našem území.
Instituce ve svém léčebném přístupu vycházela primárně z Apolinářského modelu léčby, a doplňovala jej svými specifickými fragmenty vzhledem k svému místu. Po roce 1995 ovlivnilo další vývoj osamostatnění a vyhledávání alternativních a doplňkových přístupů k léčbě.