Poúnorovou komunistickou aktivitu na historickém poli není nutné chápat výhradně jakožto momentální deformaci minulosti, nýbrž coby onen způsob aktivního zacházení s dějinami, jak jej ve své úvaze O užitku a škodlivosti historie pro život (1874) předestřel Friedrich Nietzsche. Ba co více, z dalších odstavců bude zřejmé, že poúnorová politika dějin pouze rozvíjela trend založený hned v prvních chvílích svobody v květnu 1945.