Relativně mladá disciplína translatologie se svým oborem dějiny překladu doposud historickému a kulturnímu období baroka přílišnou pozornost nevěnovala, přestože fenomén překladu je charakteristický obzvláště pro období vyznačující se různými pnutími, a tím české literární baroko bylo na výsost. V přítomné studii je provedena jakási inventura reflexí o barokním překladu vzešlých z teoretické práce v době po druhé světové válce, přičemž se studie omezuje na vyjádření učiněná z pozice teorie překladu.
Studie srovnává výpovědi existujících českých prací pojednávajících o barokní překladatelské estetice, nastiňuje jejich přínos a zvažuje některá jejich konkrétní tvrzení.