Abstract
Výstava Francise Bacona v pařížském Centre Pompidou navazuje na jeho retrospektivu, která proběhla v Grand Palais před 48 lety, přičemž se její kurátor Didier Ottinger zaměřil na zbylý úsek Baconovy tvorby, tedy léta 1971-1992. Učinil tak nezvyklým způsobem, a to skrze malířovu knihovnu a několik vybraných literárních děl.
Eva Skopalová pak v recenzi zmiňuje ještě jednu knihu, která do Baconovy knihovny nepatří, ale je podstatná pro pochopení jeho díla: "Deleuze se vyčleňuje z řady na výstavě představených literátů, jelikož je to on, který uvažuje s Baconem - na rozdíl od Bacona uvažujícího s Bataillem, Nietzschem, Eliotem či Aischylem."
