Abstract
Hypertenze rezistentní na léčbu je podle současných evropských doporučení definována jako stav, kdy doporučená léčba nedokáže snížit hodnoty krevního tlaku (TK) v ordinaci lékaře na < 140/90 mm Hg a nedostatečná kontrola hypertenze je potvrzena ambulantní monitorací TK nebo měřením TK v domácích podmínkách. Odhadovaná prevalence u medikamentózně léčených hypertoniků je pravděpodobně nižší než 10 %.
Doporučená medikamentózní léčba rezistentní hypertenze zahrnuje kombinaci tří antihypertenziv podávaných v optimálních nebo maximálně tolerovaných dávkách; součástí kombinace by mělo být diuretikum, dále obvykle nejčastěji inhibitor ACE/sartan + blokátor kalciových kanálů. Vždy je třeba vyloučit pseudorezistentní hypertenzi a sekundární příčiny hypertenze.
Jako čtvrtý lék do kombinace se v současné době doporučuje spironolakton až do dávky 50 mg denně. Přednost má užívání fixních kombinací.
V případě kontraindikace nebo intolerance spironolaktonu lze doporučit eplerenon; na základě výsledků studie PATHWAY-2 i amilorid, event. bisoprolol nebo doxazosin.