Efektivita dvou technických modifikací ultrazvukově navigovaného obstřiku syndromu karpálního tunelu
Abstrakt
Úvod: Jednou z možností léčby syndromu karpálního tunelu (SKT) je aplikace kortikoanestetika do oblasti karpálního tunelu. Ně kte ré studie potvrzují větší účin nost ultrazvukově (UZ) navigovaného obstřiku před intervencí bez navigace.
Nejvhodnější místo aplikace léčiva však zůstává nejasné. Podle ně kte rých autorů je efekt obstřiku založen spíše na redukci otoku synoviální pochvy šlach fl exorů než samotným působením kortikoidu na edematózní, utlačený nerv a preferují aplikaci léčiva ke šlachám fl exorů v bezpečné vzdálenosti od nervu.
Jiní vyzdvihují důležitost tzv. hydrodisekce a přímý vliv kortikosteroidu na edematózní nerv a preferují aplikaci léčiva do jeho přímé blízkosti s mechanickým oddělením od přilehlých fl exorových šlach. Cíl: Cílem této studie je zjistit, který ze dvou nejčastěji používaných způsobů obstřiku při SKT je efektnější a bezpečnější.
Metodika: Do studie byli zařazeni pa cienti s průkazem minimálně lehkého postižení n. medianus podle UZ i elektromyografi ckých (EMG) kritérií a byli indikováni k provedení obstřiku pod UZ kontrolou. Všichni pa cienti byli vstupně a po 2, 6 a 12 týdnech po intervenci vyšetřeni klinicky, UZ, byla vyplněna VAS (vizuální analogová škála), dotazník BCTSQ (Bostol Carpal Tun nel Syndrome Question naire) a změřena síla stisku postižené končetiny.
Vstupně a za 12 týdnů bylo provedeno kontrolní EMG vyšetření. Pa cienti byli 1 : 1 randomizováni do skupiny A s hydrodisekcí a do skupiny B obstřiku k šlachám fl exorům, všechny intervence byly provedeny pod UZ kontrolou.
Data byla statisticky zpracována. Výsledky: Do studie bylo k 1. 7. 2019 zařazeno 18 pa cientů.
Devět pa cientů (1 muž, věk 48,6 +- 16,9 let) bylo zařazeno do skupiny A a devět pa cientů (3 muži, 63,9 +- 13,3 let) do skupiny B. Ve skupině A došlo po intervenci ke zlepšení ve škále VAS z 5,3 +- 2,1 na 2,6 +- 1,5, tíže postižení v dotazníku BCTSQ se zlepšila z 33,6 +- 5,8 na 22,6 +- 8,7; obdobně došlo ke zlepšení VAS z 5,1 +-,5 na 2,3 +- 2,0 a tíže BCTSQ z 29,7 +- 8,1 na 17,6 +- 6,2 ve skupině B.
V obou skupinách došlo ke zlepšení svalové síly stisku postižené ruky. Rozdíly ve zlepšení klinického stavu mezi skupinami A a B nedosáhly statistické významnosti.
Závěr: Oba typy obstřiku karpálního tunelu - hydrodisekce a obstřik k šlachám flexorům se jeví obdobně efektivní v léčbě SKT. Nebyly zaznamenány žádné vážné komplikace.