Text se zaměřuje na lexikální, resp. lexikálně sémantickou rovinu českého znakového jazyka, a to zvl. v souvislosti s tzv. vizuálním symbolismem (průmětem ikoničnosti do fonologie); ikonické kódování jazyka/řeči/komunikace je spojeno s jedním místem artikulace (ústa) a se vztahem ikonického a metaforického mapování.