Abstrakt
Od nejstarších dob můžeme v spisech některých církevních otců najít rozdíl mezi stvořením člověka na Boží obraz a Boží podobností. Člověk byl stvořen na Boží obraz, ale ještě nedosáhl své podoby, aby se stal jako Bůh, aby dosáhl plné teózy. Podle otce John Romanides Monasticismus je nazýván apoštolským životem ve starověku. Žít v apoštolském životě znamená být ve stavu neustálé vzpomínky na Boha - mít nepřetržitou noetickou modlitbu.
Jediná nová věc, která se objevuje v monasticismu, je celibát. Horlivost pro čistotu a klášterní asketismus vedla k mnoha duchovním darům křesťanské dokonalosti, osvětlení iluze a theózy.
Když se však klášterní asketismus nepoužil v duchu duchovního rozlišování, vedlo to k strašným zlům a mnoha tragédiím. Jak poznamenal Dr.
F. Warrar: příroda pomstila ty, kdo porušili její zákony.