V. Svatoň se odborně vyhranil jako literárněvědný rusista a komparatista, ovšem rusistiku chápal v širším kontextu literatury světové, nikoli v úzkém rámci slavistickém.
Ke koncepci slavistiky a k otázkám konfrontačního studia slovanských literatur se vyjadřoval spíše vzácně a až ve vyšším věku. Ve všech jeho komentářích a diskusních glosách je přítomen kritický postoj vůči tradicionalisticky orientované slavistice, prostoupené romantickým duchem slovanského obrození.
Z představitelů české literárněvědné slavistiky si vážil Karla Krejčího (jeho přínos ocenil v doslovu k výboru z Krejčího statí) a zaujaly ho některé teze Franka Wollmana. Příspěvek zaznamenává i úryvky ze Svatoňovy korespondence, v nichž pisatel reflektuje téma předmětu slavistiky a otázky komparativního studia slovanských literatur.