Abstrakt
Tato studie se zabývá klášterním uměním, které vznikalo v 16. století na území Nového Španělska v souvislosti s evangelizací domorodého obyvatelstva Mesoameriky. Cílem textu je představit tuto jedinečnou architekturu a umění, které se zrodilo ze spolupráce indiánských umělců s evropskými misionáři, a zdůraznit prolínání západní kultury s mezoamerickou a jejich uměleckými projevy.
Metodika této studie vychází především z antropologie. To znamená, že se ptá na význam klášterní architektury a její umělecké výzdoby ve formě nástěnných maleb a sochařských reliéfů, a to jak z hlediska raně koloniální společnosti, tak jednotlivce.
Zvláštní pozornost je věnována pojmům liminalita, communitas a struktura (V. Turner) a přechodovým rituálům (A. van Gennep).
Nakonec zkoumá také příležitosti ke studiu latinskoamerických otázek v Evropě, zabývá se interdisciplinaritou a studiem umění na hranici tří disciplín: historie, dějin umění a antropologie.