Abstrakt
Studie zkoumá roli rétoriky a orality ve starověkém světě a analyzuje vybrané texty Janova evangelia z této perspektivy. Analýza se zaměřuje na Ježíšův dialog s těmi, kteří procházejí anagnórisis, což se týká například samařské ženy (Jan 4,1-42).
Text dialogu zcela zapadá do pozdního antického prostředí, kde byly dobře známy zjevitelské, orakulární, peripathetické a chrámové dialogy. Ironie je klíčový koncept Ježíšových dialogů, který zvyšuje dramatické napětí, vytváří druhý plán, přidává existenciální význam, formuje psychodynamiku procesu čtení a umožňuje anagnórizi postav.
Argumentaci podporuje symetricky strukturované dispozice jednotky, začíná dialogem dvou postav, které by spolu neměly komunikovat a překvapivě končí kolektivním vyznáním. Studie se také zabývá narativními nástroji v rámci rétorické přesvědčovací strategie.