Abstrakt
Studie se zaměřuje na podobu tance v inscenacích Laterny magiky od jejích historických počátků až do novodobé éry na přelomu tisíciletí. Tanec byl jedním z elementárních stavebních prvků přítomných v multimediálních inscenacích této experimentální scény již od světové výstavy Expo v r. 1958 v Bruselu.
Pozice tance se proměňovala v závislosti na odlišných tvůrčích východiscích - od nevýrazného zprostředkovatele propojujícího jednotlivé scénické prvky, přes dominantní roli v období baletních inscenací na přelomu 80. a 90. let, až po naprostou absenci tance v éře tzv. činoherních programů. V inscenacích a programech napříč historií se tanec objevoval v rozličných tanečních stylech a formátech: od revuálních pohybových skečů a pantomimických etud, přes technicky náročné taneční figury i mistrovská pas de deux.
Tanečník na scéně fungoval coby užitečný spojovník či prostředník mezi filmovým obrazem a živou jevištní akcí. Studie zkoumá, v jaké intenzitě byl tanec na scéně přítomný, jakým způsobem se odvíjel dialog mezi tanečníkem a filmovým médiem, jaký byl obraz tance prezentovaný ve filmových sekvencích divadelních inscenací, k jakým relokacím docházelo.
Pokouší se zejména nahlédnout odlišná konceptuální východiska intermediálního vztahu tance a filmu na scéně Laterny magiky.