Abstrakt
Autorka sleduje postupné formování utrakvistické církve jako instituce. Sleduje roli univerzity při přebírání některých funkcí církevní organizace utrakvisty (role věroučného arbitra a odvolací soudní instance).
Představuje orgány, které předcházely ustavení utrakvistické církve, a následně popisuje fungování této organizace. Dotýká se také osobnosti Jana Rokycany jako hlavního představitele a správce utrakvistického duchovenstva.
Dále jsou připomenuta kněžská shromáždění a jejich usnesení, která se vyjadřovala především k věroučným, mezikonfesním a politickým otázkám. Dále autorka sleduje kontinuitu teritoriální církevní správy v režii utrakvistů a jejich vztahu k instituci farnosti.
Připomenuta jsou specifika táborských názorů a odlišnosti církevní situace v táborské doméně. Věnuje se procesu zapojen í farních obcí a laických věřících do správy farnosti a formování instituce záduší.
Legalita utrakvistické církve měla být dána kompaktáty, její postavení ale bylo nevyhraněné: nikdy se nevzdala souvislosti s římskou církví (problematika svěcení kněží), nepředstavovala však ani běžnou zemskou složku církve obecné. V tom byla její slabost a determinovanost, která ovlivnila i podobu přijímání evropské reformace v následujícím století.