Abstract
Za posledních zhruba osm let, které uplynuly od vydání populárně naučné knihy Medieval Modern od Alexandera Nagela, jež zpřístupnila nelineární uvažování o chronologii výtvarných děl doslova pro každého, se nelineární časovost stala všeobecně akceptovaným a diskutovaným přístupem. Problém však dlouhodobě nastává s nejednoznačností způsobu, jak různá pojetí temporalit uchopit.
Objevnost jednotlivých studií tak často spočívá jen ve schopnosti intelektuální invence a posléze argumentace toho kterého historika a historičky umění. Právě z tohoto napjatého pole vychází sborník případových studií, zabývajících se časovostí uměleckých děl, s názvem Time in the History of Art, jehož editory jsou Keith Moxey, emeritní profesor na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, a Dan Karlholm, profesor dějin umění na univerzitě v Södertörnu.